Moravský zemský archiv v Brně
Rodinný archiv Ditrichštejnů Mikulov
Inv. č. 924, Sign. 142, Povýšení sv. p. Maxmiliána Ditrichštejna na dědičného říšského hraběte
Poř.č.924
Signatura:142
Obsah:Povýšení sv. p. Maxmiliána Ditrichštejna na dědičného říšského hraběte císařem Matyášem
(zlatá bula a 2 opisy)
Lat., 1 perg., 8 ff.
Čas. rozsah:1612
Ukl.j.:Karton 296
 
 
 
Popis
Neznámá zlatá bula z fondů Moravského zemského archivu v Brně
(Převzato z časopisu JIŽNÍ MORAVA 2014, roč. 50, sv. 53, s. 379-382)

Buly neboli kovové pečeti představují zvláštní formu sfragistického materiálu. Existují v různých způsobech podle typu užitého kovu. Zatímco buly olověné tvoří poměrně běžné příslušenství listinného materiálu v našich archivech, ostatní typy kovových pečetí se objevují jen velmi zřídka. Platí to zejména o bulách zlatých. Ty byly používány jako ověřovací prostředek při zlistiňování výhradně při slavnostních příležitostech anebo na speciální žádost příjemce listiny, který za jejich zhotovení musel zaplatit výrazně vyšší taxu, než tomu bylo v jiných případech.

Zlaté buly užívali výhradně suverénní panovníci a papežové. Zatímco olověné buly jsou masivní exempláře kovových bul, zlaté buly bývaly tvořeny různým způsobem. Často se jednalo o dva zlaté či silně zlacené plíšky, které byly k sobě pevně připojeny. V případě bul vydávaných císaři byly některé raženy podobně jako mince. Buly, které užíval například císař Karel IV. A jeho syn Zikmund, byly zase vyplněny voskem. Šlo o dvě zlaté kapsle (avers a revers), do nichž byl nalit teplý vosk, a obě části pak byly spojeny do jednoho celku. V raném novověku za císařů Ferdinanda II. A Leopolda I. Se na listinu přivěsila nejprve majestátní pečeť vosková. Dále byly zlatníkem vytepány zlaté plechy aversu a reversu, které měly velikost voskové pečeti, a tyto zlaté kryty byly nasazeny na voskovou pečeť. Jiné císařské buly byly úplně duté.

Dosavadní oficiální soupisová akce z roku 1990, která sečetla zlaté buly v českých, moravských a slezských archivech, uvádí jejich celkový počet 48. Jedná se o pečeti pocházející z let 1212-1819, které byly přivěšeny k listinám vydaným císařskou a papežskou kanceláří. Nejstarší z této skupiny je proslulá Zlatá bula sicilská, vydaná císařem Fridrichem II. Pro českého krále Přemysla Otakara I. Celkem 27 zlatých bul v našich archivech má svůj původ v období středověku (do roku 1462), zbytek pochází z doby po roce 1562.

Generální inventura všech archiválií, která proběhla v našich archivech v letech 2012-2014, s sebou přinesla nejen rekvalifikaci obsahu řady archivních fondů podle nově vymezených definici evidenčních jednotek, ale přispěla i k objevení či znovuobjevení zapomenutých nebo i zcela neznámých dokumentů zajímavé hodnoty. Jedním z takových exemplářů je i nová, v seznamu z roku 1990 neuvedená, zlatá bula. Bula je součástí listiny z fondu G 140 Rodinný archiv Ditrichštejnů, který je uložen jako jeden z nejvýznamnějších rodinných šlechtických archivů v Moravském zemském archivu v Brně. Jedná se zatím o jediný zjištěný exemplář zlaté buly v tomto archivu.

Původem rakouský rod Ditrichštejnů vstoupil významně do dějin zejména od 16. Století, kdy se členové tohoto rodu začali pohybovat v těsné blízkosti císařského dvora a plnili zde poměrně důležité funkce. V této počáteční fázi sehrál důležitou roli zejména Adam z Ditrichštejna (1527-1590), vyslanec římského císaře Maxmiliána II. U španělského královského dvora. Za jeho éry se rod usídlil na Moravě, když zde v roce 1575 získal panství Mikulov. Dokladem nemalého společenského i majetkového vzestupu Ditrichštejnů v první polovině 17. Století je i zmíněná listina se zlatou bulou. Byla vydána v roce 1612 císařem Matyášem II. Pro Maxmiliána z Ditrichštejna (1596-1655), vnuka již zmíněného Adama z Ditrichštejna. Císař v listině udělil příjemci a všem jeho mužským a ženským potomkům titul říšského hraběte. Listina má šířku 66,7 cm a výšku 46,5 cm, plika má 10 cm. Na zlacené šňůře je přivěšena zlatá bula o průměru 10,2 cm, která byla pro lepší ochranu uložena v kovovém pouzdře. Na aversu buly je zobrazen vydavatel listin sedící na trůně s insigniemi moci, revers zdobí jeho erb. Bula je typem duté kovové pečeti. Nejedná se o pečeť z masivního zlata, ale o dvě velmi silně zlacené kapsle, jež jsou zhotoveny z jiného kovu a spojeny do jednoho celku. Pečeť je dochována ve výborném stavu. Pouze zcela nepatrné fragmenty zlata se v průběhu minulosti i přes ochranu kovového pouzdra odlouply, díky čemuž je dobře patrná míra zlacení. Pozoruhodným diplomatickým exemplářem však je i samotná listina, která je zajímavá nejen použitím velmi kaligrafického humanistického písma s minimem zkratek, ale také dvojím typem inkoustu. Zatímco většina textu je napsána běžným černým inkoustem, jméno a titulatury jak vydavatele, tak příjemce a velká písmena na začátcích slov jsou napsána za použití inkoustu zlatavé barvy. Celá listina, za jejíž vydání musel Maxmilián z Ditrichštejna nepochybně zaplatit císařské kanceláři jako taxaci poměrně slušný finanční obnos, je tak nepřímým svědectvím významu, který příjemce získanému titulu a novému společenskému postavení přikládal.

Tomáš Černušák