Moravský zemský archiv – vznik, vývoj, současnost a příprava účelové budovy

Moravský zemský archiv (MZA) byl zřízen v roce 1839 z iniciativy stavů v Brně, sídle nejvyšších zemských úřadů a hlavním městě Moravy, jako jeden z nejstarších společenskovědních ústavů na Moravě, předchůdce akademických a univerzitních vědeckých pracovišť. Jeho posláním bylo zkoumat a vyhledávat prameny k dějinám Moravy a sbírat je koupí, přepisy nebo výpisy. Vznikl jako první archiv nového typu „na zelené louce“, tedy bez návaznosti na úřední registratury. Byl zřízen moravským zemským sněmem a spravován moravským zemským výborem. I když šlo o ústav zemské samosprávy, plnil od roku 1855 funkci archivu nejvyšších zemských politických, soudních i samosprávných orgánů a stal se prvním archivem tohoto moderního typu v celé monarchii.

Po vzniku brněnské univerzity se stal jakýmsi jejím zázemím, neboť řada profesorů filozofické fakulty (profesoři Navrátil, Hrubý, Šebánek) přešla na univerzitu po dlouholeté praxi v archivu. V roce 1908 získal důstojné umístění v účelově projektovaném poschodí nově postaveného Zemského domu na Žerotínově náměstí v Brně. Prostory, určené archivu, se však již ve třicátých letech ukázaly jako nedostačující. Archiv byl po Státním ústředním archivu v Praze, který vznikl spojením Archivu ministerstva vnitra a Archivu země České (ten vznikl po vzoru Moravského zemského archivu v r. 1862) v roce 1954, druhým největším a nejvýznamnějším archivem v České republice. Jako ústav, spravující nejcennější dokumenty k dějinám Moravy a pro období, kdy byla správa obou zemí spojena, k dějinám země Moravskoslezské, se nejen svým rozsahem, ale i významem uchovávaných dokumentů podstatně odlišuje od státních oblastních archivů, do jejichž kategorie je podle platné legislativy zařazen. Archiv uchovává archiválie zemských stavů a samosprávy moravské od roku 1310, jejichž součástí je i soubor moravských zemských desk, moravských, případně moravskoslezských zemských a po roce 1949 krajských orgánů politické, finanční a soudní správy, církevní fondy včetně archivů v roce 1782 zrušených klášterů od roku 1045, v roce 1956 se jeho součástí staly archiválie zaniklých zemědělsko-lesnických archivů a po roce 1990 převzal z podnikových archivů privatizovaných podniků 12 km archiválií prvorepublikových průmyslových firem a podniků od znárodnění do privatizace.

Soubor moravských zemských desk z let 1348-1642 (knih zemského soudu, zachycujících změny v držbě šlechtického majetku), slavnostně předaný archivu vrchním zemským soudem v roce 1931 a nařízením vlády ze dne 2. února 1998 (č. 46/1998 Sb.) uznaný po pražském Korunním archivu za druhou archivní národní kulturní památku České republiky, je jedinečným archivním souborem, který nemá obdobu v žádné z okolních zemí. Spolu s dalšími archiváliemi od 12. století do současnosti jde o nevyčíslitelné kulturní hodnoty, jedinečné doklady paměti národa, nezastupitelné jak pro dějiny Moravy, tak v širším kontextu i pro obecné evropské dějiny.

Vývoj po roce 2000

Centrála MZA měla vedle účelových prostor v Brně na Žerotínově nám.v Zemském domě z roku 1908 depozitáře a pracoviště na pěti místech v Brně a třinácti místech v krajích Jihomoravském, Vysočina a Zlínském, z toho ve třech objektech byla uložena církevní depozita. Z téměř všech těchto objektů bylo nutno dovážet archiválie do studovny v centrále archivu, pouze v Třebíči, Zlíně a v zámeckém areálu Kunštát působily pobočné badatelny.

Od r. 2000 byl archiv každoročně vymisťován z dosud užívaných, i když nevhodných objektů, případně archiváři zachraňovali archiválie poškozované přívalovými dešti, takže archiváři s vysokoškolskou kvalifikací ztráceli mnoho pracovních dnů neodbornou manuální činností a stav uložení velmi poškozoval archiválie. Již kontaminováno nebo bezprostředně ohroženo bylo 40 km archiválií!

V r. 2002 převzal MZA jako své vnitřní organizační jednotky 15 státních okresních archivů z krajů Jihomoravského, Vysočiny a Zlínského s jejich tehdy 55 km archiválií a stal se největším archivem v republice.

Úkolem archivů není jen péče o svěřené archivní bohatství, archivy se velmi výrazně podílely na vyhledávání dokladů k restitucím, státnímu občanství, válečné persekuci včetně holocaustu a nuceného nasazení a dalším celospolečenským úkolům. Centrálu MZA ročně navštěvovalo kolem 2000 badatelů, kteří zde vykonali přes 12000 návštěv. Obrovskému zájmu veřejnosti neodpovídala stávající kapacita badatelky (52 míst), ani když byla v r. 2001 rozšířena o dva bývalé depotní sály. Proto je již léta zaveden systém rezervací, který badatele značně omezoval. Archiváři centrály ročně vyřídily kolem 2000 písemných rešerší pro společenské účely i pro jednotlivce. Dojíždění za archiváliemi v kontaminovaných depozitářích mimo Brno bylo provozně náročné a dlouhodobý pobyt archivářů v těchto nepříznivých podmínkách působil zdravotní problémy.

Vývoj snah o zlepšení prostorové situace

Léta okupace přinesla počátek rozsáhlých přesunů archiválií, kterými archiv prochází prakticky dodnes. Archivní fondy i části sbírkových fondů z oblasti obsazeného pohraničí byly převezeny do Vídně a do Opavy, další fondy i jednotliviny byly předány Archivu ministerstva vnitra a Archivu města Brna. V posledních letech války byla pak řada fondů z bezpečnostních důvodů přestěhována do zámků, klášterů a dalších objektů po celé Moravě.

Archiv od roku 1945 marně usiloval o získání rozsahem dostatečných prostor, v nichž by uložené archiválie nepodléhaly zkáze a mohly bez neustálých značných nákladů na jejich konzervaci a restauraci sloužit i budoucím pokolením. Dne 29. dubna 1948 sice tehdejší zřizovatel archivu Zemský národní výbor v Brně zařadil na přípravu novostavby do rozpočtu na rok 1949 částku 3 300 000 Kčs, ta však byla v následujících letech vyčerpána na neustálé přesuny do nově přidělených a záhy archivu odebraných většinou nevyhovujících depozitářů. V regionu je jen málo hradů, zámků a klášterů, ve kterých neměl historický Moravský zemský archiv alespoň krátký čas své archiválie. První vážnější jednání o novostavbu Moravského zemského archivu tím na dlouhá léta zaniklo. Kritickou prostorovou situaci brněnského archivu se alespoň částečně podařilo vyřešit v roce 1953, kdy archiv získal od ministerstva kultury zámek Kunštát (budovu zámku jsme v r. 2005 odevzdali ministerstvu kultury) a v r. 1956, kdy byla archivu přidělena věznice v Brně-Cejlu, která přestala sloužit původnímu účelu.

Až v r. 1984 se podařilo zadat studii pro výstavbu archivu a bylo vybráno několik vhodných lokalit, dále se již tyto snahy nedostaly.

V usnesení vlády ČR ze dne 26. června 1991, č. 213, ke komplexnímu rozboru stavu archivnictví v České republice, bylo stanoveno zabezpečit částku 200 000 Kčs na vypracování předprojektové dokumentace pro výstavbu archivního objektu tehdejšího Státního oblastního archivu v Brně. Přitom výstavba účelového objektu pro Moravský zemský archiv byla připravována v návaznosti na dokončení archivního areálu v Praze na Chodovci, s původním termínem v závěru roku 1997. Po úsporných opatřeních byla se značným zpožděním dokončena výstavba archivního areálu v r. 2001 v Praze, řešení prostorové situace Moravského zemského archivu v Brně, které mělo na výstavbu pražských archivů navázat, bylo ale neustále odkládáno.

Všichni si uvědomili následky a finanční zátěž z povodní v letech 1997 a 2002, které si vyžádaly uvolňování značných prostředků na obnovu zaplavených archiválií. Z této skutečnosti se dala odvodit náročnost záchrany kontaminovaných archiválií Moravského zemského archivu v současném stavu, zejména však po eventuální obdobné přírodní katastrofě, proti níž současná dislokace neumožňuje účinnou ochranu.

V květnu 2003 rozhodlo vedení MV o výstavbě účelové budovy pro MZA, což vláda potvrdila na svém výjezdním zasedání v Brně 12. 5. 2003.

Po neúspěšném jednání o zakoupení vhodného pozemku v majetku magistrátu města Brna a posouzení nevhodnosti rezervované lokality Západní brána bylo rozhodnuto zahájit veřejnou soutěž na zakoupení pozemku, projekt a stavbu budovy pro MZA v Brně. Na centrální adresu odešlo oznámení 30. 4. 2004, soutěž probíhala v květnu a červnu, kdy zvítězila nabídka A PLUS, a.s. Brno. Následovala koupě pozemku a předprojektová příprava, která byla v této fázi završena zpracováním dokumentace pro územní řízení, které nabylo právní moci v prosinci 2004. Po souhlasech MF s registrací výstavby a dalších povinných krocích bylo v únoru 2005 zveřejněno předběžné oznámení o výstavbě MZA. V březnu 2005 schválila vláda hodnotící komisi, v dubnu 2005 byla soutěž zveřejněna na centrální adrese a ve věstníku EU. Ze čtyř nabídek byla komisí vybrána jako nejvýhodnější nabídka sdružení IMOS Brno, a. s. a UNISTAV a. s., Brno. Po obdržení souhlasu MF se stavbou a financováním výstavby byla podepsána 5. 8. 2005 smlouva s generálním dodavatelem a

15. 8. 2005 byl podepsán protokol o předání a převzetí staveniště.

Dílčí termíny:

Dokončení I. stavby 31.05. 2006

Dokončení II. stavby 29.11. 2007

Termín dokončení a předání díla: 29.11.2007

Cena celkem včetně DPH 685 761 757,- Kč

Kapacita úložné plochy: 80 bkm při využití stojacích a kompaktních regálů v poměru 60:40, při budoucím využití pouze kompaktních regálů v případě potřeby až 110 bkm.

Moravský zemský archiv konečně v novém.

Dne 29. října 2007 byly slavnostně otevřeny nové budovy Moravského zemského archivu. Bylo tak dovršeno obrovské úsilí o solidní zabezpečení více než 60 km archiválií k dějinám Moravy v důstojných a nedevastujících podmínkách. Dějiny Moravského zemského archivu jsou od roku 1948 dějinami stěhování, kdy střídal různé a vesměs nevhodné lokality na umístění svých pracovišť a depozitářů. Během tohoto období se třikrát rýsovala naděje na výstavbu, ale až ta poslední přinesla úspěch. V r. 2003 vláda rozhodla, že poskytne finance na vybudování novostavby Moravského zemského archivu a ministerstvo vnitra schválilo investiční záměr s tím, že v r. 2004 proběhnou výběrová řízení a projektová příprava a v r. 2005 se začne stavět. Díky nezměrnému entuziasmu a pracovnímu nasazení všech zúčastněných se podařilo harmonogram dodržet a přesně dva roky od poklepu základního kamene představit veřejnosti nový archiv.

Novostavba Moravského zemského archivu je situována v komerční části kampusu Masarykovy univerzity v Brně na okraji katastru Starého Lískovce v blízkosti bohunické fakultní nemocnice. Architektonicky ladí s budovami kampusu, projektovanými v architektonickém stylu hi-tec. Komplex nových budov Moravského zemského archivu proslavilo noční osvětlení fasády, archiv je nyní svítící dominantou západního obzoru města.

Stavba je rozdělena na dvě části - železobetonový depotní blok je koridorem propojen s lehkou oceloskleněnou hi-tec konstrukcí provozní budovy, která vyjadřuje podle přání architektů otevřenost, lehkost a vstřícnost ve vztahu k historikům a badatelské veřejnosti.

Devítipodlažní budova depozitáře je tvořena 47 sály pro uložení archiválií, které jsou v současnosti vybaveny v 1. až 5. nadzemním podlaží stabilními a v 6. až 9. nadzemním podlaží kompaktními regály s celkovým počtem 80 bkm polic. V případě přikoupení podvozků se dají stabilní regály postupně využít na vybudování kompaktních regálů - tímto způsobem se dosáhne projektovaného množství 110 bkm regálové plochy. Depotní budova je veřejnosti nepřístupná a je pod stálým dohledem.

Společné 1. podzemní podlaží obou částí je určeno zčásti jako technické zázemí a zčásti pro příjem, sterilizaci, konzervaci a roztřídění archiválií. Dílny konzervátorů jsou osvětleny přímým světlem z anglického dvorku.

Skleněný administrativní blok je určen do 2. NP veřejnosti a ve 3. až 5. NP jsou kanceláře a pořádací místnosti archivářů a ekonomického úseku archivu. Sem jsou situovány i digitální úložiště, fotoateliér a digitalizační a mikrofilmová dílna. V 1. podlaží se nachází velký a malý víceúčelový sál a foyer, ve 2. NP byla vybudována rozsáhlá badatelna. 6. NP je řešeno jako technické pro umístění strojoven klimatizace budovy a na střeše administrativního bloku je vytvořena střešní zahrada, sloužící jako relaxační zóna.

Moravský zemský archiv má poprvé ve své téměř 170leté existenci možnost pořádat vlastní cykly výstav a přednášek pro veřejnost. Na tyto aktivity se pracovníci archivu velmi těší, ale v letošním roce asi ještě budou muset dát přednost stěhování archiválií ze všech dosavadních nevhodných depozitářů, což je úkol, který většinu odborných pracovníků plně zaměstná.

Pro badatele je nejvýznamnější místnosti badatelna ve 2. NP, kde je 96 míst pro zájemce o studium archiválií. Genealogům je v ní k dispozici 20 čtecích přístrojů, čímž je limitován jejich počet, protože fyzický stav matrik skutečně neumožňuje půjčování matrik v originále, zvláště teď, kdy je mikrofilmován již poslední okres. Archiv si je vědom stále rostoucího zájmu o genealogická studia a snaží se vyjít badatelům vstříc jinou formou, než je jen nákup čtecích přístrojů. V běhu je digitalizace sbírky matrik a vytvoření virtuálního archivu matrik na webu. Je to projekt ambiciózní a finančně nesmírně náročný, proto jsme s radostí přijali nabídku spolupráce s Ústavem pro církevní dějiny v Sankt Poltenu. Projekt zahrnuje společnou přípravu webu s digitalizovanými matrikami krajů Jihomoravského, Zlínského a moravské části kraje Vysočina na jedné straně a matrik Dolního Rakouska na straně druhé. Původní záměr virtuálního archivu zahrnoval ještě matriky jihočeské a hornorakouské a matriky západočeské a bavorské v delším časovém horizontu, zatímco výsledky naší spolupráce s Dolním Rakouskem by měly být na internetu během dvou let. Z našich státních archivů se k našemu webovému archivu matrik připojily ještě Státní oblastní archivy v Praze a Plzni.

Náš plán má reálné kontury, ale jako obvykle nesmí být provázen nečekanými finančními ani personálními problémy, které nedokážeme ovlivnit. Takže je na badatelích, aby nám fandili, aby ocenili prostředí, které jsme jim pro studium připravili, a aby chápali omezení, které vycházejí z badatelského řádu a jsou jednoznačně přijímána k ochraně archivního dědictví tohoto státu.

PhDr. Kateřina Smutná