Restaurátorské pracoviště

Restaurátorské a konzervátorské pracoviště Moravského zemského archivu v Brně přispívá významnou měrou k ochraně písemného bohatství historické i současné Moravy. Prvopočátky snah o zřízení vlastní konzervátorské dílny se v archivu datují do počátku 20. století a jsou spojovány se jménem tehdejšího ředitele archivu Bertholda Bretholze. Ten přijal do služeb archivu 1. února 1908 knihaře a konzervátora Hynka Veselého, a jako první v rakouských zemích započal – za pomoci chemiků tehdejší brněnské německé vysoké školy technické – konzervaci poškozených listin a rukopisů.

Po roce 1945 byla restaurátorská a konzervátorská dílna dále rozšířena a personálně doplněna. Pracovníci začali plnit úkoly v oblasti mechanické a chemické ochrany dokumentů před škodlivými vlivy vnějšího prostředí. Jejich záslužná činnost byla na přelomu roku 1967-1968 oceněna vysláním vedoucího konzervační a fotografické skupiny tehdejšího Státního archivu v Brně Petra Kubeše do Itálie k záchraně poškozeného rukopisného a knižního bohatství města Florencie, postiženého v roce 1966 rozsáhlými záplavami.

V současné době jsou pracovníci restaurátorského pracoviště zahrnuti do oddělení předarchivní péče a ochrany archiválií. Pracoviště tvoří 6 odborných restaurátorů pracujících na centrále MZA. Další odborní pracovníci - restaurátoři a knihaři - působí ve Státních okresních archivech v Kroměříži, Brně-venkově, Jihlavě, Pelhřimově a Mikulově.

Pracovní náplň restaurátorů MZA, včetně pracovníků v okresních archivech, určují především 3 základní okruhy činnosti: konzervování a restaurování archiválií, knihařské práce a výroba faksimilií pro výstavní účely.

Konzervování a restaurování archiválií

Konzervování a restaurování listin, rukopisů, aktového materiálu, map, plánů a pečetí tvořících součást archivního bohatství Moravského zemského archivu a jeho státních okresních archivů spočívá v záchraně archiválií napadených škůdci, vlhkem, či vlivem nevhodného uložení a manipulace.

Knihařské práce

Knihařské práce patří k tradičním povinnostem pracovníků restaurátorského pracoviště. Provádí se zde vazby a převazby knih pro knihovnu MZA, archivních inventářů a katalogů.
 

Výroba faksimilií pro výstavní účely

Ve snaze maximálně ochránit originály archiválií, především kulturní a národní kulturní památky, zhotovují restaurátoři pro výstavní a prezentační účely faksimilie různých dokumentů z vlastních archivních fondů a sbírek.

 

Vzdělávání

Restaurátorské pracoviště plní také úkoly v oblasti výchovy a vzdělávání. Jeho pracovníci se podílejí na vedení odborných praxí a kurzů, seznamují návštěvníky MZA s konzervátorskými a restaurátorskými postupy uplatňovanými při ochraně archiválií v archivech České republiky. Tím se restaurátoři MZA i jejich kolegové ve zmíněných okresních archivech významně podílejí na celkové prezentaci archivní práce vůči široké odborné i laické veřejnosti.

Praxe

G10 - Sbírka rukopisů - Kniha Drnovská

Pestrost a náročnost práce našich restaurátorů  lze dokumentovat na řadě případů z doby nedávné i dávno minulé. Tak například ze známé a mezi historiky hojně využívané Sbírky rukopisů Moravského zemského archivu (fond G 10) byla v roce 2005 nově restaurována Kniha Drnovská (G 10, sing. 496). Kniha, původně vázaná v celokožené vazbě, bohatě zdobená slepotiskem, byla po léta ve špatném stavu. Useň pokrývající knižní blok byla z velké části odlepena a na některých místech zcela chyběla. V přední i zadní části knihy byly poškozeny listy, včetně předsádek.

Doplněním chybějících částí listů japonským papírem, nahrazením původních desek novými z pH neutrální lepenky a dalšími nezbytnými odbornými zásahy byla tato vzácná kniha zachráněna a vrácena svému původnímu účelu.

Matriky
I mnohé rukopisné úřední knihy v archivu se vlivem nevhodného uložení nebo nadměrného badatelského využívání dostaly do špatného fyzického stavu. Jedním z nejvíce ohrožených byl donedávna snad nejfrekventovanější archivní fond našeho archivu – Soubor matrik z krajů Jihomoravského, Zlínského a Vysočiny, který poskytuje cenné informace nejen soukromým zájemcům o genealogii, ale i řadě odborníků z různých oblastí historického výzkumu. Poničené vazby i knižní bloky ukazují na nesprávné zacházení a uložení v minulosti. Vlivem častého používání bývají desky odtrženy od knižního bloku. Některé svazky trpí korozí písma, jiné zaplísněním nebo jiným druhem mechanického poškození. Náprava takových škod bývá složitá a časově i finančně velmi náročná.

Mechanické očištění a odstranění všech přelepů, neutralizace jednotlivých listů, laminování japonským papírem, nezbytné restaurátorské zásahy a vrácení všech původních fragmentů na hřbet, přední a zadní desky, to jsou jen některé z náročných úkonů, které musí restaurátor udělat, aby se opravené knize vrátil její někdejší účel a krása.

Mapy a plány

Zvláště náročné na prostor i restaurátorovu zručnost je restaurování map a plánů. Ty bývají zaprášené, potrhané, kontaminované, poškozené vodou, nebo napadené biologickými škůdci.

Vrátit jim původní krásu není nic jednoduchého. Mechanické čištění, odstraňování různých přelepů, doplňování chybějících částí japonským papírem a podlepení celé mapy plátnem jsou nezbytností. Když je konzervátorský a restaurátorský proces u konce a vynikne výtvarná krása staré mapy, je zručnost a odborná erudice našich restaurátorů vysoce ceněna návštěvníky archivu z řad laiků i odborné veřejností.