Historie Státního okresního archivu Jihlava

Základem Státního okresního archivu Jihlava se stal jihlavský městský archiv, který se začal konstituovat v polovině 19. století. Nejstarší městské písemnosti nacházející se na radnici vyčlenil a první archivní pomůcky vytvořil v letech 1853–1871 tehdejší starosta Peter Ernst Leupold z Löwenthalu. Po něm archiv spravoval městský úředník Edmund Prusik, vedoucí hospodářské správy. V létě 1907 archiválie částečně znovu uspořádal Berthold Bretholz, ředitel Moravského zemského archivu v Brně a archivní konzervátor pro západní Moravu. Ve stejném roce pověřila městská rada vedením archivu profesora reálného gymnázia Wilhelma Illinga, po jehož přeložení na reálku do Vídně v roce 1914 pokračoval v jeho práci Franz Wurzinger.

Připojením Dřevěných Mlýnů k Jihlavě koncem roku 1923 nabylo ve městě převahy české obyvatelstvo. Začalo počešťování městské správy, v jehož rámci byl Franz Wurzinger z archivu odvolán a v následujícím roce jmenoval vládní komisař Josef Výborný prvním českým městským archivářem PhDr. a ThDr. Františka Kunovského, katolického kněze v. v. Ten přestěhoval v roce 1925 městský archiv do budovy starého jezuitského gymnázia v Hluboké ulici. Poprvé se tak archiválie ocitly mimo radnici, kde po staletí vznikaly, byly ukládány a opatrovány. Po odvolání Františka Kunovského se ve správě archivu postupně vystřídali tři profesoři českého reálného gymnázia: PhDr. Miroslav Burian (1927–1930), Bohumír Bradáč (1930–1937) a Vincenc Sameš (1937–1939). Vincenc Sameš nově sepsal veškeré archiválie včetně archivní knihovny do dvousvazkového inventáře. V době okupace byla v polovině roku 1939 opět obnovena německá správa archivu. Vedením archivu byl pověřen Josef Petrides, profesor na hlavní škole, který důkladně prostudoval nejstarší řadu městských knih a zhotovil k nim rejstříky. V posledních měsících okupace vystřídal prof. Petridese JUDr. Emanuel Schwab, archivář s velkou erudicí, zaměstnaný v letech 1901–1922 (s výjimkou let 1. světové války) v Domácím, dvorském a státním archivu ve Vídni. Koncem války převezl nejcennější archiválie z obavy před bombardováním na zámek v Brtnici, kde se dočkaly beze ztrát konce války.

Z brtnického zámku se archiválie navrátily do Jihlavy až po několikaletých průtazích v roce 1948. Správce městského muzea a archivu JUC. Arnošt Kába je uložil v novém sídle archivu v domě č. 66 na náměstí vedle radnice.

Po vzniku Jednotného národního výboru Jihlava v roce 1949 se stal z městského archivu archiv JNV a s příchodem PhDr. Františka Hoffmanna v roce 1950 začal úlohu okresního archivu skutečně naplňovat. František Hoffmann přeměnil uložení písemností podle nejnovějších zásad a vytvořil z nich archivní fondy v dnešním slova smyslu. Po zániku JNV v roce 1954 byl archiv přejmenován na Městský a okresní archiv Jihlava. Archiv vykonával v padesátých letech dohled nad třemi archivy MNV: v Brtnici, Kamenici a v Lukách nad Jihlavou. Metodicky podléhal Státnímu archivu v Telči.

Po reorganizaci státní správy v roce 1960 se působnost Okresního archivu v Jihlavě rozšířila i na území zrušeného okresu Třešť a také na Polensko, připojené nově k jihlavskému okresu. K dosavadním pobočkám přibyly pobočky v Třešti, Telči a v Polné, vzápětí však začal být jejich vysoký počet redukován. V roce 1961 zanikly pobočky v Kamenici a v Lukách nad Jihlavou a v roce 1963 v Třešti. V roce 1961 se také archiv přestěhoval z náměstí zpět do uvolněné budovy bývalého jezuitského gymnázia. V sedmdesátých letech pak rušení poboček pokračovalo: nejdříve zanikla v roce 1976 pobočka v Brtnici a o rok později v Polné, zachována zůstala jediná, v Telči na zámku.

PhDr. František Hoffmann započal již po několika letech strávených v archivu naplňovat velkorysý publikační a ediční plán. Hodlal vydat postupně některé významné středověké prameny z historie Jihlavy, okolnosti však tomu ne vždy přály, a tak se podařilo realizovat plán jen zčásti a některé publikace, připravované již v padesátých letech, byly vydány teprve nedávno. Navíc dr. Hoffmann přešel v roce 1968 na místo ředitele Muzea Vysočiny a o dva roky později musel z politických důvodů opustit Jihlavu úplně. Z novějších dějin hojně publikovali v těchto letech Alois Šimka a Vojtěch Cvek.